PSP - O CO JDE

„Veškerá výstavba v Praze se bude od příštího týdne řídit pouze obecnými stavebními předpisy. Platnost těch stávajících totiž od úterý pozastaví ministerstvo pro místní rozvoj. A to proto, že pražští radní odmítli v termínu upravit jejich sporné části. Jaké dopady to na město bude mít, se ale představitelé města přou. Jisté je jediné – Pražské stavební předpisy budou muset v co nejkratším možném čase předělat.“

Tolik tisková zpráva z 19. 12. 2014 ČRo. Co se vlastně stalo?

Pavel Hnilička z Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy (IPR) a jeho tým vypracoval nové Pražské stavební předpisy (dále PSP), které měly nahradit starý předpis Obecně technických předpisů pro výstavbu v hlavním městě Praze (vyhláška 26/1999 Sb Hl. m. Prahy; dále OTP). OTP v poslední verzi z roku 1999 znamenaly pro Prahu urbanistický úpadek. Zabraňovaly výstavbě tradičního města a naopak podporovaly rozvleklou zástavbu (tzv. urban sprawl). Dle OTP nebylo možné stavět ani projektovat městotvorné prvky jako ulice, bulváry, náměstí, aleje, příjemná zákoutí. Výstavba nového nebo doplňování starého kompaktního města, kde mohou vznikat veřejná prostranství, byla vysloveně zakázána pod záminkou nesmyslných technických norem a koeficientů osvětlení a oslunění budov. Místo toho nás staré OTP nutily k výstavbě neekonomických solitérních budov, jak je známe ze sídlišť a předměstí.

OTP vůbec nereflektovaly nové poznatky v oboru urbanismu a architektury. Ve vyspělých zemích západní Evropy se již přes 50 let řeší problém roztahování měst a hledají se cesty, jak zabránit jejich další expanzi. Vlivem průmyslové revoluce a s ní spojených hygienických podmínek a později vlivem modernistického plánování se rozvoj města spojoval s jeho plošným zvětšováním. Dnešní agenda je ale opačná – řeší se kvalita městského prostředí, nikoli kvantita. Rozvleklé město je extrémně drahé v nákladech na veřejnou i dopravní infrastrukturu. Zájmem vyspělých měst je tyto náklady šetřit a raději financovat parky, úpravy náměstí nebo veřejné instituce. Praha vlivem rigidního systému územního plánování spadla až na 70. místo v žebříčku světového srovnání kvality života. Přitom blízká Vídeň se již tradičně umisťuje na prvním místě. Následují města jako Curych, Ženeva, Mnichov, Kodaň a mnohé další. Tato města mají jedno společné – zabývají se kvalitou městského prostředí a mají za cíl stavět kompaktní město s preferencí pěšího pohybu.

Boj OTP proti tradičnímu městskému prostředí byl skrytě čitelný v mnoha ustanoveních. Kromě povinných odstupů staveb, ničících městskou strukturu, byl dalším problémovým požadavkem přehnaný apel na výstavbu parkovišť, které nemají ve vyspělých městech Evropě obdoby. V centrálních částech se vyspělá města snaží z pochopitelných důvodů individuální automobilovou dopravu omezit, ne ji podporovat. OTP naopak stavebníky ke stavbě podzemních parkovišť nutily a zvyšovaly tak intenzitu provozu.

Tým pod vedením renomovaného architekta Pavla Hniličky si položil jasné otázky: Chceme městské bulváry s alejemi, chodníky a zahrádkami kaváren a restaurací nebo město plné dálnic s protihlukovými bariérami? Chceme být městem kultury a pěstovat městské prostředí nebo společenstvím barbarů? Chceme být v centru nebo na okraji Evropy? A podle toho navrhli nový předpis, který jednoznačně podpořil představu města jako příjemného obytného prostředí, inspirován řadou zahraničních vzorů.

Nové PSP byly rok připomínkovány městskými částmi, různými institucemi a veřejností, aby je 15. 7. mohlo zastupitelstvo hlavního města schválit a 1. 10. 2014 mohly nabýt účinnosti. A to se také stalo. Většina připomínek byla vypořádána, stavební úřady byly informovány a proškoleny k novému pojetí města při územním rozhodování. Avšak najednou, těsně po schválení nových PSP, bylo spuštěno obrovské mediální tažení proti předpisům, založené na polopravdách i čirých lživých konstrukcích. V první linii mediálního boje stál a stojí Svaz provozovatelů venkovní reklamy a firmy provozující billboardy (na základě smluv z Bémovy éry), v druhé linii všichni, kdo měli potřebu před volbami znemožnit politickou konkurenci zosobněnou primátorem Hudečkem. Je logické, že regulace vizuálního smogu nezapadá do rámce firmami privatizovaného městského prostoru. IPR musel čelit obrovskému tlaku, ale ustál jej a trpělivě vysvětloval a vyvracel všechna nesmyslná tvrzení, což si můžete přečíst např. ZDE.

V rozhovoru s Pavlem Hniličkou ZDE si můžete přečíst i něco o plánu postupné implementace nových PSP, aby se zabránilo chaosu a nedošlo ke zmaření již rozjetých investic, ať už se jedná o investice veřejné nebo soukromé. Zbavme se předsudků: každý developer neznamená pro město nutné zlo, nýbrž důležitý přínos kapitálu, pracovních míst, potažmo života. Je na politické reprezentaci, jaké podmínky pro urbanistický rozvoj svého města vytvoří, což může provést zejména skrze dobrou pozemkovou politiku a plánovací a regulační nástroje. Jedním z nich jsou právě PSP. Každý dobrý developer potřebuje k realizaci svého projektu stabilní právní prostředí, jasná pravidla, jistotu investice a hodnoty pozemku, s nímž se pak nespekuluje. Naopak plánovací chaos, který zneplatněním předpisu nastane, vytvoří nejisté právní prostředí, ideální podmínky pro korupci, pozemkové handlování a ničím nekoordinované projekty.

Rada hl. m. Prahy původně rozhodla, že se PSP mají 1 rok vyhodnocovat a poté případně přijmout novelu, což je z právního hlediska nejčistší způsob. Ministerstvo pro místní rozvoj však hodlá PSP pozastavit stůj co stůj. Jeho argumentace je ale velmi slabá, jak si ukážeme níže. (Bulvární) média začala nové předpisy pomlouvat, jak se dalo, zatímco např. o dopisu děkanů škol architektury a dalších osobností z řad odborníků na podporu PSP se mlčelo.

Výsledek je nabíledni: Hlavní město je nyní v situaci, kdy nebude moci ani projednávat nový územní plán. Kvůli rozhodnutí ministerstva čekají Prahu nedozírné ekonomické škody. Bude čelit mnoha žalobám investorů, kteří jsou nyní v procesu územního či stavebního řízení a budou muset své projekty zcela předělávat (aby je za rok opět museli měnit).

Ukázkovým příkladem nekompetentnosti či zaujatosti rozhodování je facebookové vyjádření ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové. Na něm si můžeme nejlépe demonstrovat, o co ve skutečnosti jde:

„Praha bohužel nedala MMR podle zákona o hl. městě Praha a dle stavebního zákona jinou možnost než zpracovat Rozhodnutí o pozastavení účinnosti PSP.Osobně jsem panu Hudečkovi i panu Hniličkovi vysvětlila s kolegy na jednání v říjnu stav, který v Praze nastane při nečinnosti Rady hl. města Prahy ohledně PSP. Též jsem se dotazovala, proč Praha nechala situaci ohledně PSP dojít po rozporech uvedených níže do v podstatě dnešního stavu.

Existují pouze tři důvody, proč Ministerstvo pro místní rozvoj je nuceno rozhodnout o pozastavení Pražských stavebních předpisů. Ze stejných důvodů jsme hlavnímu městu již téměř před rokem posílali připomínky, rok s Prahou MMR komunikuje a na podzim vzhledem k nečinnosti Prahy zaslalo MMR výzvu k nápravě, na kterou nikdo řádně nereagoval. Proto je nyní situace taková, jaká je. Nelze posvětit předpisy, které jsou v rozporu se stavebním zákonem a navíc chyby v nich mohou výrazně snížit kvalitu života lidí v hlavním městě.

1) Pražské stavební předpisy nejsou notifikovány Evropskou komisí – PSP jako technický předpis musí být před svým přijetím notifikován Evropské komisi. Povinnost plyne ze směrnice Evropského parlamentu o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů …

Nejen podle našeho názoru PSP být notifikovány musí. Naprosto stejný názor má také Ministerstvo průmyslu a obchodu a Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Každý nenotifikovaný předpis je totiž nevymahatelný. Určitě není v zájmu nikoho mít nevymahatelné a stavební předpisy.

2) Osvětlení a oslunění obytných místností – v PSP jsou významně sníženy požadavky na denní osvětlení obytných místností a to zhruba na polovinu a zcela bez náhrady jsou vypuštěny požadavky na proslunění bytů.

Podle PSP by zcela reálně mohla nastat situace, kdy se budou stavět byty, do kterých za celý den nezasvítí slunce a denního světla v nich bude minimálně. Jako Ministerstvo pro místní rozvoj nechceme, aby bylo možné v Praze stavět takto nevyhovující byty.

3) Kondenzace vodních par, respektive vnitřní teplota konstrukcí – PSP umožňují libovolný rozsah a trvání kondenzace vodní páry u konstrukcí. Z hygienického hlediska a ani z hlediska kvality staveb nelze připustit užívání budov s dlouhodobě zamlženými skly a stékajícím kondenzátem. Pražané by na tom opět byli hůř než zbytek České republiky. Žili by s posvěcením magistrátu v bytech s vysokým rizikem vzniku plísní.

Pokud jde o argument, že se nyní budou všude v centru Prahy stavět billboardy, lze uvést snad jen to, že jde o holý nesmysl. To, kde a jak smí v centru, tj. v historické části Prahy stát billboard, řeší vždy na prvním místě odbor památkové péče Magistrátu hlavního města.

Vzhledem k tomu, že Rada hl. města Prahy nepřijala usnesení ke konkrétnímu řešení, které by vedlo k bezodkladnému zjednání nápravy, MMR přistoupí k vydání Rozhodnutí o pozastavení účinnosti PSP.“

Ministryně Šlechtová evidentně lže. Rozeberme si její jednotlivá tvrzení:

Lež č. 1)

„Praha bohužel nedala MMR podle zákona o hl. městě Praha a dle stavebního zákona jinou možnost než zpracovat Rozhodnutí o pozastavení účinnosti PSP (…) Existují pouze tři důvody, proč Ministerstvo pro místní rozvoj je nuceno rozhodnout o pozastavení Pražských stavebních předpisů. Ze stejných důvodů jsme hlavnímu městu již téměř před rokem posílali připomínky, rok s Prahou MMR komunikuje a na podzim vzhledem k nečinnosti Prahy zaslalo MMR výzvu k nápravě, na kterou nikdo řádně nereagoval.“

Pravda je naopak taková, že MMR dalo Praze nesplnitelné ultimátum. MMR podalo v rámci projednání celkem 87 připomínek. Valná většina z nich byla vypořádána – až na 3 připomínky, které jsou zjevně nesmyslné (viz níže). Přičemž připomínka na oslunění i na notifikaci nebyla v rámci projednávání vůbec zaslána a objevila se až v říjnové výzvě, kdy už bylo jasné, že vypořádání připomínek bude časově nereálné.

Přesto všechno byl IPR schopen připravit pro radu návrh technické novely, který by vyřešil připomínky MMR zaslané v říjnu letošního roku. Tento návrh spočíval ve vyjmutí několika ustanovení, které byly z pohledu MMR „potencionálně technicistní“, a jejich nahrazení přímým odkazem na celostátní předpis. Věcně by tak pro občany platily pravidla nadále, jen by si úřady či architekti v několika paragrafech museli vzít k ruce celostátní úpravu. Znění těchto „potencionálně technicistních“ ustanovení měly pražské stavební předpisy s celostátní úpravou totožné, takže by se požadavky nezměnily, jednalo by se tedy o formalitu.

Rada však rozhodla návrh nepřijmout pro nesplnitelnost úkolu. Samotná lhůta byla od MMR nastavena na 60 dnů, nicméně požadovaný proces tzv. notifikace trvá minimálně 90 dní. Na to, že MMR dostalo Prahu do situace, ve které nemohla splnit všechny zákony ČR najednou, poukázal také Matěj Stropnický na zastupitelstvu 18. 12. (zde zejm. kolize se Zákonem o hlavním městě Praze – novela PSP by se musela projednat se všemi městskými částmi opět v nesplnitelné lhůtě).

Více viz ZDE

Lež č. 2)

„Nelze posvětit předpisy, které jsou v rozporu se stavebním zákonem a navíc chyby v nich mohou výrazně snížit kvalitu života lidí v hlavním městě.“

PSP nejsou v rozporu se stavebním zákonem (stačí si oba předpisy přečíst). Nové PSP byly konzultovány s právníky a dalšími specialisty. Ačkoliv se zdá, že některé argumenty z hlediska stavebního zákona mohou být relevantní, za veškerou kritikou stojí anonymní jedinci či skupiny - a už jen tento fakt o něčem svědčí. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, a kdo nechce, hledá výmluvy. Kdo chce, hledá způsoby. PSP rozhodně a zcela objektivně nesníží kvalitu života lidí v hlavním městě, ale naopak ji zvýší. Jedná se o účelové strašení lidí. Viz vysvětlení níže.

Lež č. 3)

„Pražské stavební předpisy nejsou notifikovány Evropskou komisí – PSP jako technický předpis musí být před svým přijetím notifikován Evropské komisi.“

V připomínkách z února 2014 se požadavek na notifikaci vůbec neobjevil (vyjádření MMR ze 17. 2. máme k dispozici). PSP notifikovány být nemusí. Nic na tom nemění fakt, že jsou někteří právníci schopni přizpůsobit své posudky na základě něčí zakázky. Že je notifikace zbytečná ostatně vyplývá zcela logicky z toho, že snad kromě Madridu všechna evropská města nově schválené stavební předpisy notifikaci nemají. O objektivnosti právních názorů bude muset zřejmě rozhodnout až ústavní soud.

Více viz ZDE

Lež č. 4)

„Osvětlení a oslunění obytných místností – v PSP jsou významně sníženy požadavky na denní osvětlení obytných místností a to zhruba na polovinu a zcela bez náhrady jsou vypuštěny požadavky na proslunění bytů.

Podle PSP by zcela reálně mohla nastat situace, kdy se budou stavět byty, do kterých za celý den nezasvítí slunce a denního světla v nich bude minimálně. Jako Ministerstvo pro místní rozvoj nechceme, aby bylo možné v Praze stavět takto nevyhovující byty.“

Toto tvrzení je čirá lež. O tom se může přesvědčit každý rozumně uvažující jedinec např. ZDE nebo ZDE či ZDE

Nesmyslné požadavky na oslunění jdou proti udržitelnému urbanismu. PSP kvalitu života podporují jinými nástroji než požadavkem, aby nám 1. března svítilo slunce 1,5 hodiny na 1/3 plochy bytu. Zejména když může být ten den zataženo anebo nemusíme v té době být vůbec doma. Kvalitě našeho života naopak prospěje daleko více, když nebudeme stavět domy daleko od sebe, což přináší výhody města krátkých vzdáleností, tím ekonomicky i ekologicky šetrnější dopravu, nižší náklady na budování a údržbu infrastruktury, a tím živá a udržovaná veřejná prostranství. Z pohledu MMR „nepřípustně temné byty“ jsou důvodem, proč nestavíme živé město, ulice a náměstí, ale jen obytné projekty a dopravní komunikace.

Lež č. 5)

„Kondenzace vodních par, respektive vnitřní teplota konstrukcí – PSP umožňují libovolný rozsah a trvání kondenzace vodní páry u konstrukcí. Z hygienického hlediska a ani z hlediska kvality staveb nelze připustit užívání budov s dlouhodobě zamlženými skly a stékajícím kondenzátem. Pražané by na tom opět byli hůř než zbytek České republiky. Žili by s posvěcením magistrátu v bytech s vysokým rizikem vzniku plísní.“

Jedná se o nesmyslný argument. Požadavky MMR nemají hlavu ani patu, vše je vysvětleno ZDE

Lež č. 6)

„Pokud jde o argument, že se nyní budou všude v centru Prahy stavět billboardy, lze uvést snad jen to, že jde o holý nesmysl. To, kde a jak smí v centru, tj. v historické části Prahy stát billboard, řeší vždy na prvním místě odbor památkové péče Magistrátu hlavního města.“

Centrum Prahy není jen „historická část.“

——————————————————-

A co nás na celé věci zaráží nejvíce? Že stačilo, aby primátorka jednala v zájmu města svěřeného jí do správy a vyjednala s kolegyní ministryní, která má stejnou „stranickou“ příslušnost, záchranu urbanistické struktury Prahy jako vyspělého evropského města s vysokou kvalitou života. Naopak se zdá, že absence jakékoliv vize a právní vakuum naplní katastrofický scénář, který si raději nepředstavujeme.

Praha se stala rukojmím MMR a o motivaci lze jen spekulovat. MMR a současní zastupitelé Prahy se zřejmě rozhodli obětovat své město proto, aby si mohli ještě jednou kopnout do politické konkurence ztělesněné bývalým primátorem Hudečkem. Anebo ji vědomě obětovali jiným zájmům. Dost možná, až budou vyřízena všechna stavební povolení na billboardy na dalších minimálně 25 let, přestanou PSP vadit a s jejich notifikací ani dalšími připomínkami už nebude žádný problém.

Magistrát nyní musí najít sílu, aby spor s MMR dal k řešení Ústavnímu soudu. Jedině tak může být rehabilitována snaha mnoha lidí, kterým záleží na kvalitě života v Praze, závislá na platnosti PSP. Na zabránění dalšímu drancování města už ale bude protentokrát pozdě…

Všem doporučujeme diskuzi HUDEČEK x STROPNICKÝ v Knihovně Václava Havla 17. 12. 2014

PAVEL HNILIČKA: 1. BŘEZNA MUSÍ SVÍTIT SLUNCE 1,5 HODINY NA 1/3 PLOCHY BYTU

Tak a teď poslední ze 4 požadavků výzvy MMR z října 2014. Pro rekapitulaci. Třem jsme vyhověli v prosincové technické novele: notifikaci, osvětlení a té povrchové teplotě konstrukcí. Jedinému požadavku jsme v prosincovému návrhu nevyhověli a to požadavku 1. BŘEZNA MUSÍ SVÍTIT SLUNCE 1,5 HODINY NA 1/3 PLOCHY BYTU. To jsme si dovolili považovat za nesmysl z níže uvedených důvodů. Rozhodně nepřijetí tohoto požadavku neznamená rozpor se stavebním zákonem.

Shrnutí

- Předchozí právní úprava stanovovala požadavky na proslunění obytných místností, požadavek byl odlišný pro rodinné a bytové domy.
- Jedná se čistě o uživatelský parametr bytu, zákon o ochraně zdraví nedostatek oslunění neuvádí jako rizikový faktor životních podmínek.
- Požadavek není součástí Pražských stavebních předpisů, protože měl významný negativní dopad na celkovou kvalitu města, z hlediska prostorového uspořádání byl nekompatibilní s běžnou městskou zástavbou (Vinohrady, Dejvice) a negativně ovlivňoval trh s bydlením (vznik „bytů druhé kategorie“ označovaných jako ateliéry, zakonzervování stávajícího bytového fondu).

- PSP zavedly řadu jiných nástrojů, které garantují kvalitu obytného prostředí, soustředí se na důležitější faktory
- MMR v rámci připomínkování návrhu nevzneslo žádné připomínky týkající se požadavku na proslunění.
- V žádném ze zkoumaných evropských měst, které byly pro srovnání zvoleny jako referenční s ohledem na vysoký standard kvality obytného prostředí, legislativa nepředepisuje požadavky na proslunění bytů. 

Obecné informace
Předchozí právní úprava stanovovala požadavky na proslunění obytných místností (obdobně jako vyhláška 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky 20/2012 Sb.) odkazem na „normové hodnoty“, konkrétně ČSN 73 4301 Obytné budovy.

Požadavek byl odlišný pro rodinné a bytové domy, kdy u rodinných domů vyžadoval splnění požadavku u poloviny obytných místností a u bytů pro jednu třetinu obytných místností. Splnění požadavku bylo prokazováno splněním úhlu slunečního svitu minimálně 90 minut k 1. březnu.

V návrhu Pražských stavebních předpisů nebyl požadavek zaveden z řady důvodů, specifikovaných dále v textu. Během projednání se text v tomto ohledu neměnil.

Souvislost s veřejným zdravím

Podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně veřejného zdraví), se veřejným zdravím rozumí zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života.

Podle zákona o ochraně veřejného zdraví je hodnocením zdravotních rizik posouzení míry závažnosti zátěže populace vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek a způsobu života. Zákon o ochraně zdraví nedostatek oslunění jako rizikový faktor životních podmínek neuvádí.

Připomínky MMR v rámci projednání

Ministerstvo pro místní rozvoj podalo v rámci projednání celkem 87 připomínek. Žádná z nich se netýkala požadavku na proslunění obytných místností. Znění návrhu nařízení pro druhé kolo projednání, kterou MMR připomínkovalo, se v tomto ohledu nelišilo od schváleného znění.

MMR v rámci připomínkování návrhu žádné připomínky týkající se požadavku na oslunění bytů nevzneslo. 

DŮVODY, PROČ NEJSOU POŽADAVKY NA PROSLUNĚNÍ SOUČÁSTÍ PSP

Negativní dopad na celkovou kvalitu zástavby

Sluneční záření je jedna z kvalit, které je třeba brát v úvahu při návrhu obytné stavby. Rozhodně však není nejdůležitější - například logická orientace bytu v rámci konkrétního prostředí místa (do ulice / do zahrady atp.) je pro kvalitu bydlení mnohem podstatnější. Paušální požadavek na proslunění tak často vedl ke snížení celkové kvality bydlení. Domy byly nuceny se absurdně natáčet tak, aby ve všech bytech splnily minimální parametry proslunění bez ohledu na kontext okolní zástavby.

Požadavek měl zároveň významný negativní dopad na celkovou kvalitu zástavby. Nové stavby byly umisťovány necitlivě a proti duchu hierarchie a struktury stávající zástavby jenom proto, aby bylo zajištěno požadované proslunění všech bytů. Byly to právě požadavky na oslunění, které namísto urbanistických hledisek formovaly nešťastným způsobem prostorové parametry zástavby.

Požadavek byl nekompatibilní s běžnou městskou zástavbou, kterou představují např. Vinohrady, Dejvice nebo Smíchov. 

Negativní dopad na trh s bydlením

Míra prostupu slunečního záření do bytu by měla být osobní volbou, a nikoli povinností stanovenou obecně závazným právním předpisem. Již delší dobu existujícím trendem posledních let je kolaudace jednotek, které požadavek nesplňují, jako nebytových prostor (ateliérů či studií) a jejich následné užívání pro bydlení. Popularita pořizování ateliérů za účelem bydlení a fakt, že je řada lidí ochotna projít nemalé administrativní překážky (vyšší pořizovací cena, ve „studiu“ nelze mít přihlášené trvalé bydliště), jen potvrzuje, že proslunění bytu je v kontextu ostatních charakteristik prostředí hodnota relativně marginální. Úspěšnost prodeje ateliérů jasně dokazuje že existují pro uživatele mnohem důležitější hlediska, než je právě proslunění, jako je blízkost služeb, kontakt se zahradou, výhledy, nebo paradoxně právě severní orientace, která zaručuje, že se byty v létě nepřehřívají.

Požadavek tak formálně vytvářel „bydlení různých kategorií“ ve vztahu k navazující legislativě (daně, registr obyvatel..).

Negativní dopady na stávající bytový fond

V běžné městské zástavbě je významný podíl bytových jednotek, které nesplňují požadavky na proslunění. Požadavek tak bránil jakékoli změně struktury bytového fondu, kdy podle předchozí právní úpravy „neprosluněné byty“ nemohly být významněji přestavovány nebo v případě dřívější změny využití např. na kancelářské prostory navraceny zpět do bytového fondu. Požadavek tak podporoval snižování rezidenční funkce centrální části města a zamezoval úpravě skladby bytového fondu s ohledem na zmenšující se velikost domácnosti a stárnutí populace (zejména rozdělování větších bytů).

Formálnost požadavku uplatněného v předchozí právní úpravě

Požadavek stanovený v předchozí právní úpravě nezaručoval z uživatelského hlediska významné množství slunečního svitu. Požadavky na proslunění bytu se dle příslušné ČSN prokazují k 1.3. a pokud je podle stanovených podmínek k tomuto datu prokázán úhel slunečního svitu na dobu 90 minut, považuje se byt za prosluněný. To ale s "mírou slunce" v bytě souvisí jen nepřímo. Existuje řada příkladů, kdy vzhledem ke konfiguraci okolních staveb získává dle normových hodnot „neosluněný byt“ v průběhu roku více slunečního záření, než byt „osluněný“.

Garance obytné kvality prostředí v PSP pomocí jiných nástrojů

Možné negativní ovlivnění stávající zástavby novostavbami je v návrhu nařízení regulováno jinými nástroji, než je u vyhlášky 26/1999 Sb. (uliční čára, stavební čára, regulace výšky zástavby, přesnější požadavky na odstupy staveb atd.). Užívání těchto nástrojů ve spojení s plněním požadavků na denní osvětlení je dostatečnou zárukou kvalitního městského prostředí.

Srovnání s referenční legislativou vyspělých evropských měst

Zkoumána byla města odpovídající velikostí, klimatickými poměry a kulturním kontextem Pražskému prostředí, konkrétně následující: Vídeň, Berlín, Mnichov, Curych, Amsterdam, Kodaň. Jedná se o města, která jsou z hlediska kvality vystavěného prostředí a bydlení na nejlepší úrovni a která se pravidelně umisťují na nejvyšších příčkách v žebříčku hodnocení obytných kvalit.

V žádném ze zkoumaných evropských měst legislativa nepředepisuje požadavky na proslunění bytů.

text / Pavel Hnilička (převzato z facebook profilu)

PAVEL HNILIČKA: CO SE TÝČE "DENNÍHO OSVĚTLENÍ"

Napřed jen stručně. Navrhli jsme opravdu snížení hodnoty 0,9% na 0,5%. Nicméně po zaslané výzvě MMR jsme jej upravili a vrátili na původní hodnotu 0,9%. Původní návrh platil pouze při uzavřené stavební čáře, tj. např. na Vinohradech nebo Dejvicích tak, aby mohly být vznikat ulice v poměru 1:1 (šířka vs. výška domů - ta na obrázku je mnohem užší) Tento krok jsme měli důkladně prověřený a propočtený. Všude jinde byla navržena hodnota 0,9%. Byl to jen pokus umožnit stavět kompaktní město.

Koho by to zajímalo detailněji:

- požadavky na denní osvětlení jsou dány odkazem na stávající určenou normu, požadavky se tak neliší od celostátní vyhlášky

- jedinou změnou oproti celostátní vyhlášce je zavedení požadavku na činitel denní osvětlenosti pro obytné místnosti pro navrhovanou i stíněnou zástavbu v uliční frontě s uzavřenou stavební čarou v profilu ulice 1:1. To se týká například takových městských částí, jako jsou Vinohrady nebo Dejvice. Je nepřípustné, aby toto prostředí bylo dnes považováno za „neobyvatelné“ a bylo v něm umožněno bydlení jen na základě udělení výjimky. 

Ministerstvo pro místní rozvoj podalo v rámci projednání celkem 87 připomínek. Žádná z nich se netýkala § 45 – požadavky na denní a umělé osvětlení. 

K návrhu znění tohoto ustanovení byl od samého počátku přizván expert na osvětlení ing. Viktor Zwiener z atelieru DEK, který se specializuje na výpočty denního osvětlení. Ing.Zwiener je i členem technické normalizační komise č. 76 Osvětlení při ČSNI, která připravuje příslušné normy. Na základě jeho doporučení byl k tvorbě paragrafu přizván i tehdejší vedoucí této komise ing. Marcel Pelech a Doc. Jan Kaňka (ten se ale ze zdravotních důvodů ze spolupráce omluvil). 

Na základě této spolupráce bylo připraveno první znění paragrafu pro první kolo připomínkovacího řízení. Návrh vycházel ze stávající normy (ČSN 73 0580). Rozdílným požadavkem oproti normě bylo stanovení hodnot činitele denní osvětlenosti pro navrhovanou i stíněnou zástavbu v uliční frontě s uzavřenou stavební čarou (se stavební čarou vyžadující souvislé a úplné zastavění hranice zastavitelné části bloku, vysvětlení viz níže). Výpočty byly provedeny s využitím programu, který používá metodu mnohonásobných odrazů. V interiéru ve dvou výpočtových bodech byly hodnoty činitele denní osvětlenosti v rozmezí 0,1 % pro nejméně příznivou variantu až přibližně po 3,0 % u nejpříznivější varianty bez vnějšího stínění. Vypočítané hodnoty činitelů denní osvětlenosti této varianty jsou od 0,2 % pro úzkou a nižší místnost až po 0,6 % pro širokou a vyšší místnost. 

Výsledná referenční hodnota byla ve verzi připravenou pro druhé kolo připomínkovacího řízení stanovena na 0,3 %, následně v rámci upřesněné studie osvětlení (v příloze) a vypořádání jednotlivých připomínek zvýšena na 0,5 %. 

V rámci úpravy textu paragrafu a dohody s MMR a ÚNMZ o způsobu odkazování na normy, byl do textu nařízení doplněn přímý odkaz na určenou normu upravující požadavky na denní osvětlení obytných budov. Celkově tak byly po druhém kole připomínkovacího řízení požadavky na denní osvětlení obytných místností zpřísněny. 

Regulace denního osvětlení pro obytné místnosti a jednotky dlouhodobého ubytování vychází z normových hodnot (dle ČSN 73 0580). Požadavky na činitel denní osvětlenosti jsou dány normovými hodnotami, které jsou uvedené v určené normě nebo její části, vydané ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, která obsahuje podrobnější technické požadavky.

Rozdílným požadavkem oproti normě je stanovení hodnot činitele denní osvětlenosti pro navrhovanou i stíněnou zástavbu v uliční frontě s uzavřenou stavební čarou (se stavební čarou vyžadující souvislé a úplné zastavění hranice zastavitelné části bloku). Tyto hodnoty byly stanoveny pro městské prostředí s ulicemi a bloky typu Dejvic nebo Vinohrad, jejichž uliční profil vychází z poměru 1:1.

Při dostavbách proluk v městské zástavbě však tyto hodnoty není začasté možné splnit a pro tento druh staveb se povolují výjimky podle ustanovení občanského zákoníku o přiměřenosti poměrům. Vzhledem ke kvalitám tohoto obytného prostředí by bydlení v širším centru města nemělo být v předpisu popisováno jako něco výjimečného, a tedy nežádoucího, ale má být chápáno jako prostředí standardní. 

Navržené hodnoty byly stanoveny na základě provedené studie osvětlení. Pro její účely byly vybrány uliční profily typické pro zástavbu v Praze (od nejméně příznivé po nejpříznivější):

a) šířka ulice 6,0 m, výška zástavby 20,0 m
b) šířka ulice 9,5 m, výška zástavby 16,5 m
c) šířka ulice 15,0 m, výška zástavby 18,5 m
d) šířka ulice 19,5 m, výška zástavby 20,0 m
e) šířka ulice 32,0 m, výška zástavby 20,0 m
f) výška zástavby 20,0 m bez okolního stínění. 

Z ustanovení odstavce 1 až 6 lze povolit výjimku. Její povolení se předpokládá v urbanisticky specifických situacích (například ve stávajících zastavěných vnitroblocích historické části města), kde je standardní menší volný prostor před okny obytných místností (tedy i nižší hodnoty činitele denní osvětlenosti) a kde by vyžadování obecného minima znamenalo nutnost změny charakteru zástavby. Požadavek se od dosavadní právní úpravy neliší. 

K odstavci 1

Požadavky na denní osvětlení se uplatní pro všechny navrhované obytné místnosti a ubytovací jednotky dlouhodobého ubytování. Požadavky na činitel denní osvětlenosti jsou dány stávajícími normovými hodnotami, které jsou uvedené v určené normě nebo její části, vydané ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, která obsahuje podrobnější technické požadavky. Ustanovení odstavce 2 tím není dotčeno. 

K odstavci 2

Pro navrhovanou zástavbu v uliční frontě s uzavřenou stavební čarou (se stavební čarou vyžadující souvislé a úplné zastavění hranice zastavitelné části bloku) je navržen požadavek splnění příslušných hodnot činitele denní osvětlenosti, uvedených v příloze č. 1. Tyto hodnoty byly navrženy tak, aby při standardních podmínkách velikosti oken (při 1/10 plochy místnosti) bylo možné navrhnout uliční frontu domů tradiční městské zástavby (typu např. Vinohrad), která pro obyvatele měst představuje přirozené obytné prostředí. Požadovaná minimální hodnota činitele denní osvětlenosti byla pro tento typ zástavby stanovena na 0,5 %. Tato požadovaná hodnota nemůže být použita při výstavbě uvnitř stávajících vnitrobloků, protože se nejedná o výstavbu v uliční frontě s uzavřenou stavební čarou.

K odstavci 3

Požadavky na denní osvětlení obytných místností a jednotek dlouhodobého ubytování navrhovanou stavbou ovlivněných se posuzují podle stávajících zvyklostí dvěma způsoby. Podle činitele denní osvětlenosti v zastiňovaných místnostech nebo podle činitele denní osvětlenosti roviny zasklení okna posuzované místnosti. Důvodem je jednoduchost takových výpočtů, u kterých není pro posouzení nutné opatřovat dokumentaci posuzovaných staveb ovlivněných navrhovanou stavbou. Požadavky na činitel denní osvětlenosti jsou v obou posuzovaných případech dány stávajícími normovými hodnotami, které jsou uvedené v určené normě ČSN 73 0580-1 – Denní osvětlení budov nebo její části, vydané ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Splnění požadavku tohoto ustanovení lze prokázat alespoň jedním z uvedených způsobů.

Pro posuzování činitele denní osvětlenosti v rovině zasklení okna se využije tabulka B.1 určené normy. Kategorie lokality historického centra města se stanovuje s přihlédnutím k vymezení vnitřní zóny města v územně analytických podkladech. Kategorie 4 tabulky B.1 určené normy (ČSN 73 0580-1 – Denní osvětlení budov) stanovuje činitel denní osvětlenosti na úhel stínění 45 °, což odpovídá ulicím, které se běžně nacházejí v městských částech, jako jsou Vinohrady, Dejvice, Smíchov apod. Pro účely návrhu nařízení jsou proto tyto lokality považovány za referenční. V městských částech, jako jsou například Staré Město, Nové Město nebo Malá Strana, se vyskytuje velké množství ulic s úhlem stínění převyšujícím 60 ° až 70 °. To lze považovat za stísněné podmínky historických center. Proto je do kategorie 4 možné zahrnout tradiční městské prostředí, jehož rozsah lze odvodit z územně analytických podkladů. 

K odstavci 4

Pokud je nová stavba v uliční frontě s uzavřenou stavební čarou, je možné její vliv na stávající zástavbu prokázat dvěma způsoby. Prvním je obdobný požadavek pro navrhované byty dle odstavce 2. V tomto případě se posuzují místnosti ovlivněné novou zástavbou podle požadavků uvedených v příloze č. 1, kdy je jejich činitel denní osvětlenosti stanoven na hodnotu 0,5 %. Druhý způsob, specifikovaný v písmenu b), posuzuje osvětlení místností podle činitele denní osvětlenosti roviny zasklení okna posuzované místnosti. Splnění požadavku tohoto ustanovení lze prokázat alespoň jedním z uvedených způsobů.

Pro posuzování činitele denní osvětlenosti v rovině zasklení okna se využije tabulka B.1 určené normy (ČSN 73 0580-1 – Denní osvětlení budov), a to obdobným způsobem jako u odstavce č. 3.

K odstavci 5

Pro stávající zástavbu, která je ovlivněna nově umisťovanou stavbou nebo změnou stavby v proluce v uliční frontě s uzavřenou stavební čarou, musí být v obytných místnostech a jednotkách dlouhodobého ubytování splněna alespoň úroveň denního osvětlení nebo činitel denní osvětlenosti roviny zasklení okna dle odstavce 4 nebo odpovídající stavu stínění, které by nastalo při úplném souvislém zastavění, jež zohledňuje výšku a hloubku zastavění okolní zástavby. Hodnoty denního osvětlení tak lze u zastiňovaných místností stanovit na základě modelového příkladu stínění v kontextu okolní zástavby. Tento požadavek vychází z dosavadní právní úpravy a příslušného odstavce normy ČSN 73 0580-1. 

K odstavci 6

Ve vztahu k pobytovým místnostem navrhovaný předpis odkazuje na jiné právní předpisy, které stanovují požadavky na denní osvětlení u některých způsobů užívání budov. Jedná se např. o požadavky na osvětlení pracoviště (nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů; dále „nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci“) a požadavky na osvětlení u zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých (vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění pozdějších předpisů; dále „vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých“). 

K odstavci 7

Požadavek na velikost oken posuzovaných místností vychází z normy. Požadavkem se přiměřeně upravuje velikost oken ve všech podlažích, kde se posuzované místnosti nacházejí, a to především z důvodu, aby se ve vyšších patrech budov s menším stíněním nerealizovala okna výrazně menší než v patrech nižších. 

Text schváleného znění ustanovení § 45

§45 Denní a umělé osvětlení

(1) V navrhovaných obytných místnostech a v jednotkách dlouhodobého ubytování musí být splněna úroveň denního osvětlení podle normy uvedené v § 84. Ustanovení odstavce 2 není tímto dotčeno.
 

(2) U nově umisťovaných staveb a změn staveb v uliční frontě s uzavřenou stavební čarou musí být v obytných místnostech a v jednotkách dlouhodobého ubytování splněna alespoň úroveň denního osvětlení uvedená v bodě 4 přílohy č. 1 k tomuto nařízení.
 

(3) V obytných místnostech a jednotkách dlouhodobého ubytování navrhovanou stavbou ovlivněných musí být splněna
a) úroveň denního osvětlení podle normy uvedené v § 84 nebo
b) činitel denní osvětlenosti roviny zasklení okna podle normy uvedené v § 84;
ustanovení odstavců 4 a 5 není tímto dotčeno.
 

(4) Ve stávající zástavbě ovlivněné nově umisťovanou stavbou nebo změnou stavby v uliční frontě s uzavřenou stavební čarou musí být v obytných místnostech a jednotkách dlouhodobého ubytování splněna alespoň
a) úroveň denního osvětlení uvedená v bodě 4 přílohy č. 1 k tomuto nařízení
nebo
b) činitel denní osvětlenosti roviny zasklení okna podle normy uvedené v § 84.
 

(5) Ve stávající zástavbě ovlivněné nově umisťovanou stavbou nebo změnou stavby v proluce v uliční frontě s uzavřenou stavební čarou musí být v obytných místnostech a jednotkách dlouhodobého ubytování splněna alespoň úroveň denního osvětlení nebo činitel denní osvětlenosti roviny zasklení okna dle odstavce 4 nebo odpovídající stavu stínění, které by nastalo při úplném souvislém zastavění (výškou a hloubkou zastavění odpovídající okolní zástavbě).
 

(6) Všechny pobytové místnosti navrhované i pobytové místnosti ve stavbách navrhovanou stavbou ovlivněných musí mít zajištěno denní osvětlení stanovené jiným právním předpisem17.
 

(7) Součet ploch okenních otvorů, kterými se osvětlují obytné místnosti a jednotky dlouhodobého ubytování denním světlem, nesmí být menší než 1/10 podlahové plochy místnosti. Plocha okenních otvorů se stanovuje ze skladebných rozměrů oken.
 

(8) V budovách s obytnými místnostmi musí být splněny hodnoty umělého osvětlení podle normy uvedené v § 84.

příloha č. 1 — specifické hodnoty
 

4 / denní osvětlení

Úroveň denního osvětlení

V obytných místnostech a jednotkách dlouhodobého ubytování musí být ve dvou kontrolních bodech v polovině hloubky místnosti, nejdále však 3 m od okna, vzdálených 1 m od vnitřních povrchů bočních stěn, ve výšce 0,85 m nad podlahou, splněna hodnota činitele denní osvětlenosti nejméně 0,5 %. Nacházejí-li se okna posuzované místnosti ve dvou stýkajících se stěnách nebo ve střeše, postačí, je-li tento požadavek splněn alespoň u jedné z obou dvojic kontrolních bodů.

17) Například nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění vyhlášky č. 343/2009 Sb.

text / Pavel Hnilička (převzato z facebook profilu)

PAVEL HNILIČKA: JEŠTĚ K TÉ "TEPLOTĚ VOZOVKY"

Předpokládám, že ten, kdo mluví o "teplotě vozovky", má zřejmě na mysli § 66 Úspora energie a tepla pražských stavebních předpisů.

Níže je názor autorů PSP. Rozumím, že někdo může mít jiný názor, ale je to důvod rušit hned předpis? Přečtěte si to řekněte mi prosím, kde se jsme se spletli. Já to pořád neumím pochopit.

Požadavky na tepelně technické vlastnosti staveb a jejich konstrukcí vyplývají ze znění ustanovení § 66 odst. 3 a 4 pražských stavebních předpisů a z ustanovení § 43 odst. 1 písm. h) a i) pražských stavebních předpisů.

Ministerstvo pro místní rozvoj podalo v rámci projednání celkem 87 připomínek. Připomínka č. 80 se týkala ustanovení § 66 (v projednávané verzi mělo ustanovení číslo 67) a ministerstvo pro místní rozvoj požadovalo: „dát ustanovení § 67 odst. 1 do souladu s vyhláškou č. 268/2009 Sb. (požadovaný stav vnitřního prostředí, požadavky na tepelnou ochranu)“. 

ČKAIT požadovala v rámci druhého kola projednávání doplnit požadavky týkající se tepelně technických vlastností. 

V rámci projednávání se konalo společné jednání se zástupci ČKAIT (odborníci a soudní znalci) konané dne 5.3.2014, na kterém byly jednotlivé připomínky ČKAIT konzultovány a dohadovány. Z hlediska stanovení požadavků na tepelně technické vlastnosti přislíbili zástupci ČKAIT naformulovat znění nového ustanovení týkajícího se tepelně technických vlastností. Formulace připravená odborníky a soudními znalci ČKAIT v rámci vypořádávání připomínek byla v ustanovení § 66 odst. 3 a 4 pražských stavebních předpisů bez jakýchkoliv změn použita. 

Ministerstvo pro místní rozvoj v příloze k výzvě ze dne 14.10.2013 uvádí, že: „ustanovení § 66 umožňuje libovolný rozsah a trvání kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu průhledných a průsvitných výplní otvorů a průsvitných částí lehkých obvodových plášťů. Takto formulovaný požadavek je v rozporu s evropskými předpisy a v rozporu s formulací mezinárodně platného požadavku v ČSN EN ISO 13 788“.

Ustanovení § 66 odst. 3 pražských stavebních předpisů stanovuje požadavek na tepelně technické vlastnosti průhledných a průsvitných výplní otvorů a průsvitných částí lehkých obvodových plášťů. V některých případech, např. v koupelnách, při stavebních úpravách, apod., nelze zabránit kondenzaci vodní páry na těchto výplních, a proto byl stanoven minimální požadavek, že v těchto případech musí být konstrukčně zajištěno, aby nemohly sousední části a prvky vlhnout. 

Požadavek uvedený v ustanovení § 66 odst. 3 pražských stavebních předpisů byl převzat z rakouské normy ÖNORM B 8110-2(2003), která uvádí: „u oken a balkónových dveří nelze požadavek na zabránění kondenzace u zasklení a rámů vždy za všech podmínek splnit. Pak je nutno zajistit taková opatření, aby sousední stavební díly nemohly vlhnout“. Takto formulovaný požadavek vychází z mezinárodní normy ČSN EN ISO 13788 Tepelně-vlhkostní chování stavebních dílců a stavebních prvků – Vnitřní povrchová teplota pro vyloučení kritické povrchové vlhkosti a kondenzace uvnitř konstrukce – Výpočtové metody. Tato norma v článku 5.1 uvádí: „Povrchová kondenzace může způsobovat poškozování nechráněných stavebních materiálů citlivých na vlhkost. Povrchová kondenzace může být akceptována přechodně a v malém množství, například na oknech a obkladech v koupelnách, jestliže povrch nepohlcuje vlhkost a jsou-li učiněna odpovídající opatření, aby se předešlo kontaktu s přilehlými materiály citlivými na vlhkost.“ Požadavek § 66 odst. 3 pražských stavebních předpisů není v rozporu s požadavky ČSN EN ISO 13 788.

Ministerstvo pro místní rozvoj v příloze k výzvě ze dne 14.10.2013 dále uvádí, že: „v nařízení zcela chybí požadavek pro možnost přípustné kondenzace uvnitř konstrukce a požadavek pro kondenzaci, resp. vlhkost na vnitřním povrchu k vyloučení plísní. V ustanovení § 84 zcela chybí odkaz na normové podrobnosti požadavků tepelné ochrany budov“.

Dodržování tepelně technických vlastností ostatních konstrukcí (nejenom výše uvedených výplní) vyplývá ze znění ustanovení § 66 odst. 3 a 4 pražských stavebních předpisů. V ustanovení je uveden požadavek týkající se kondenzace vodní páry uvnitř konstrukcí. 

Obecné vlastnosti tepelně izolační a vlastnosti týkající se vlhkosti také vyplývají z ustanovení § 43 odst. 1 písm. h) a i) pražských stavebních předpisů, kde je uvedeno, že stavba musí být navržena, prováděna a užívána tak, aby neohrožovala život a zdraví osob zejména následkem výskytu vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí uvnitř staveb, a následkem nedostatečných tepelně izolačních vlastností.

Požadavky týkající se tepelné ochrany budov jsou v nařízení formulovány tak, aby jejich splnění nebylo podmíněno dodržováním normových hodnot a aby mohlo být řešeno i jinými prostředky.

http://zpravy.aktualne.cz/…/r~2e5643ce861611e49e4b0025900f…/

text / Pavel Hnilička (převzato z facebook profilu)

PAVEL HNILIČKA: PROČ NAŘÍZENÍ NEPODLÉHÁ NOTIFIKACI

Přední právníci nám podali podrobné právní názory, proč není potřeba tzv. notifikace. Ano, jedná se o právní názor nelehké otázky a je možný jiný právní výklad. Právě proto jsme nakonec hledali cestu, jak notifikaci provést a předložili radě návrh, jak ji provést a předpisy zachovat. Bohužel nebyl návrh technické novelizace v prosinci přijat.

Takto jsme uvažovali v momentě, kdy jsme předložili návrh Radě hl. m. Prahy v červnu 2014. 

PROČ NAŘÍZENÍ NEPODLÉHÁ NOTIFIKACI

1) Teritoriální působnost

Technickým předpisem se dle čl. 1 odst. 11 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 rozumí „technické specifikace a jiné požadavky nebo pravidla pro služby, včetně příslušných správních předpisů, jejichž dodržování je při uvedení na trh, poskytování služby, při podnikání poskytovatele služeb nebo při používání v členském státě nebo na jeho větší části závazné de iure nebo de facto, jakož i právní a správní předpisy členských států zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo zakazující poskytování nebo využívání určité služby nebo podnikání poskytovatele služeb, s výjimkou předpisů uvedených v článku 10.

V metodice UNMZ na stránkách http://www.unmz.cz/urad/metodicke-pokyny-r172 je uvedeno:

„Aby mohly být považovány za technický předpis, technická specifikace, jiný požadavek nebo pravidlo pro služby musí splnit následující podmínky: 

- musí být ‚závazné'. Tato vlastnost, která je vlastní dokumentům připraveným orgány veřejné moci, představuje největší rozdíl mezi technickým předpisem a technickou normou, kterou připravují soukromé orgány, a která je v podstatě dobrovolná;
- musí ovlivnit uvedení na trh, uvedení do provozu nebo použití průmyslových nebo zemědělských výrobků, anebo poskytování služby, a musí být aplikovatelné na celém území státu nebo na jeho větší části.

Teritoriální působnost PSP je omezena pouze na území hlavního města Prahy. Pokud by nařízení obsahovalo technické specifikace výrobků při uvádění na trh nebo jejich používání nebo by na takové specifikace odkazovalo, činilo by tak pouze ve vztahu k území hlavního města Prahy, nikoliv k území celé České republiky. Argument, že vyhláška č. 268/2009 Sb. byla ve smyslu Směrnice notifikována, a proto by tak mělo učinit i hlavní město Praha, neobstojí, neboť teritoriální působnost vyhlášky č. 268/2009 Sb. je stanovena pro území celé České republiky.

2) Výrobek

 Článek 8 Směrnice ukládá členským státům povinnost sdělit Evropské komisi každá návrh technického předpisu, jímž se ve smyslu čl. 1 Směrnice rozumí předpis upravující požadavky na vlastnosti výrobků, jejich označování, balení apod. Pro posouzení, zda je určitý právní předpis technickým předpisem a jeho návrh musí být Evropské komisi notifikován, je tedy rozhodující výklad pojmu výrobek.

V souladu s článkem 1 Směrnice se výrobkem rozumí každý průmyslově vyrobený výrobek a zemědělský produkt včetně produktů rybolovu. PSP upravují požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby a zařízení a na jejich provádění. Stavbu však přímo nedefinují. V souladu s § 2 odst. 3 stavebního zákona se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, a to bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce. Stavba je tedy výsledkem činnosti, k jehož vytvoření se používají stavební výrobky a stavební materiál. Sama stavba jako celek však průmyslově vyráběným výrobkem není. Výrobkem jsou pouze předměty použité ke zhotovení stavby.

Pražské stavební předpisy nestanoví požadavky na průmyslově vyráběné výrobky, a tak nejsou technickým předpisem, jehož návrh by měl být notifikován Evropské komisi.

text / Pavel Hnilička (převzato z facebook profilu)

PAVEL HNILIČKA: ZÁPAS BILLBOARDY - PRAHA 2 : 0

Billboardy vedou proti občanům Prahy 2 : 0. Ministerstvo pro místní rozvoj pozastaví v nejbližších dnech účinnost pražských stavebních předpisů. Tím jsou de facto neplatné. Odpadá mimo jiné původní pravidlo omezující reklamu na max. 4 m2 v památkových rezervacích a zónách a nové pravidlo proti velkoplošným billboardům v zastavitelném území. Padají všechna nová ustanovení o uliční čáře, stavební čáře, výškové regulaci, pravidla pro stromořadí a spousta dalších instrumentů pro plánování města západního formátu. Všechno! Komplet!

Rada hl. m. Prahy mohla na úterním zasedání přijmout návrh radního pro územní rozvoj Matěje Stropnického a předpisy mohly platit dále. Pro radu jsme připravili návrh technické novely, který vyřešil připomínky MMR zaslané v říjnu letošního roku. Rada však rozhodla návrh nepřijmout a tím dala možnost MMR, aby pozastavilo účinnost na základě hlavního argumentu a tím je tzv. notifikace předpisu. Návrh prosincové novely spočíval ve vyjmutí několika ustanovení, které byly z pohledu MMR "potencionálně technicistní", a jejich nahrazení přímým odkazem na celostátní předpis. Věcně by tak pro občany platily pravidla nadále, jen by si občané v několika paragrafech museli vzít k ruce celostátní úpravu. Upozorňuji, že znění těchto "potencionálně technicistních", ustanovení měly pražské stavební předpisy s celostátní úpravou totožné, takže by se požadavky nezměnily, jednalo by se tedy pouze o formální proces.

Na jednání Rady hl. m. Prahy jsem byl pozván jako host k projednávanému bodu. Nejvíce proti návrhu vystupoval Karel Březina a Jan Slezák. Sice také hosté, ale se zásadním vlivem. Návrh technické novely nebyl přijat. Je pozoruhodné, že připravený návrh jsem posílal minulý týden v úterý na radnici a již ve středu přišel všem radním dopis od pana Fuxy z Bigboardu, ve kterém detailně rozebírá v čem je náš návrh špatně a proč jej nemají přijímat. Evidentně se lekl, že bychom problém mohli vyřešit. Rada mu v tom ale pomohla sama. Ten den se ještě psalo, že předpisy platí. Hned druhý bylo vše jinak.

Výzva MMR přišla několik dní po nabytí účinnosti nových Pražských stavebních předpisů začátkem října. Kdyby MMR poslalo výzvu v období po jejich schválení (Rada hl. m Prahy je schválila 15. 7. 2014) do nabytí účinnosti dne 1. 10. 2014, tak by bylo možné pouze odsunout účinnost staré vyhlášky č. 26/1999 Sb (OTPP). 

Tím, že výzva přišla po nabytí účinnosti, tak již nelze "oživit" starý předpis. Termín výzvy se trefil přesně do komunálních voleb a do výměny ministryní. Tomáš Hudeček se s Karlou Šlechtovou již jen stačil domluvit na formě spolupráce, dohodla se společná pracovní schůzka na 18. 11. 2014. Já jsem za IPR pro MMR v té době nebyl brán za odpovídajícího partnera. Nový náměstek Matěj Stropnický nastoupil kvůli dlouhým koaličním vyjednávání až 28. 11. 2014 (14 dní před uplynutím lhůty). Samotná lhůta byla nastavena na 60 dnů, nicméně požadovaný proces tzv. notifikace dle lhůt trvá minimálně 90 dní, takže úkol byl od začátku nesplnitelný. Na posledních schůzkách s MMR se díky aktivitě Matěje Stropnického začala rýsovat dohoda. Na straně MMR jednal nový náměstek Ondřej Votruba. Poprvé jsme potkali někoho vstřícného. Právě proto na něj asi bylo podáno trestní oznámení jako na mě. Tedy alespoň dle TV Nova. Čekám na dopis, ale zatím jsem ve schránce nic neobjevil.

Vzhledem k tomu, že se Rada hl. m. Prahy nepostavila za zpracovaný návrh a nemá zájem pokračovat v plánování města podle západních pravidel, podal jsem k dnešnímu dni na IPR výpověď. Nevadí mi snášet příkoří a křivdy, které s sebou veřejná práce s sebou nese. Nechci ale pracovat pro vedení města, které si neváží mé odborné práce a dává přednost jiným zájmům před starostí o podobu metropole. Rozhodnutí rady o sesazení ředitele IPR Tomáše Ctibora je pro mne důkazem, že se nebezpečně přibližují ony staré pořádky z doby opoziční smlouvy, ve kterých bylo plánování města dojnou krávou vybraných jedinců právě pro nepřehlednou manipulaci s pozemky. Těm vždy vadil a vadí odborný názor a věcná argumentace. Kéž bych se ve svém úsudku mýlil. Tomáše Ctibora si vážím nejen jako opravdového vizionáře a skvělého manažera, který dokázal vybudovat za krátkou dobu instituci IPR respektovanou až za hranicemi, instituci plnou nadšených lidí ochotných pracovat pro město, ale také jako odvážného člověka, který v listopadu 89 sehrál pro naší zemi zásadní roli. Je pro poslední dění na pražském Magistrátu příznačné, že právě on byl toto úterý odstraněn ze scény.

text / Pavel Hnilička (převzato z facebook profilu)