PAVEL HNILIČKA: 1. BŘEZNA MUSÍ SVÍTIT SLUNCE 1,5 HODINY NA 1/3 PLOCHY BYTU

Tak a teď poslední ze 4 požadavků výzvy MMR z října 2014. Pro rekapitulaci. Třem jsme vyhověli v prosincové technické novele: notifikaci, osvětlení a té povrchové teplotě konstrukcí. Jedinému požadavku jsme v prosincovému návrhu nevyhověli a to požadavku 1. BŘEZNA MUSÍ SVÍTIT SLUNCE 1,5 HODINY NA 1/3 PLOCHY BYTU. To jsme si dovolili považovat za nesmysl z níže uvedených důvodů. Rozhodně nepřijetí tohoto požadavku neznamená rozpor se stavebním zákonem.

Shrnutí

- Předchozí právní úprava stanovovala požadavky na proslunění obytných místností, požadavek byl odlišný pro rodinné a bytové domy.
- Jedná se čistě o uživatelský parametr bytu, zákon o ochraně zdraví nedostatek oslunění neuvádí jako rizikový faktor životních podmínek.
- Požadavek není součástí Pražských stavebních předpisů, protože měl významný negativní dopad na celkovou kvalitu města, z hlediska prostorového uspořádání byl nekompatibilní s běžnou městskou zástavbou (Vinohrady, Dejvice) a negativně ovlivňoval trh s bydlením (vznik „bytů druhé kategorie“ označovaných jako ateliéry, zakonzervování stávajícího bytového fondu).

- PSP zavedly řadu jiných nástrojů, které garantují kvalitu obytného prostředí, soustředí se na důležitější faktory
- MMR v rámci připomínkování návrhu nevzneslo žádné připomínky týkající se požadavku na proslunění.
- V žádném ze zkoumaných evropských měst, které byly pro srovnání zvoleny jako referenční s ohledem na vysoký standard kvality obytného prostředí, legislativa nepředepisuje požadavky na proslunění bytů. 

Obecné informace
Předchozí právní úprava stanovovala požadavky na proslunění obytných místností (obdobně jako vyhláška 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky 20/2012 Sb.) odkazem na „normové hodnoty“, konkrétně ČSN 73 4301 Obytné budovy.

Požadavek byl odlišný pro rodinné a bytové domy, kdy u rodinných domů vyžadoval splnění požadavku u poloviny obytných místností a u bytů pro jednu třetinu obytných místností. Splnění požadavku bylo prokazováno splněním úhlu slunečního svitu minimálně 90 minut k 1. březnu.

V návrhu Pražských stavebních předpisů nebyl požadavek zaveden z řady důvodů, specifikovaných dále v textu. Během projednání se text v tomto ohledu neměnil.

Souvislost s veřejným zdravím

Podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně veřejného zdraví), se veřejným zdravím rozumí zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života.

Podle zákona o ochraně veřejného zdraví je hodnocením zdravotních rizik posouzení míry závažnosti zátěže populace vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek a způsobu života. Zákon o ochraně zdraví nedostatek oslunění jako rizikový faktor životních podmínek neuvádí.

Připomínky MMR v rámci projednání

Ministerstvo pro místní rozvoj podalo v rámci projednání celkem 87 připomínek. Žádná z nich se netýkala požadavku na proslunění obytných místností. Znění návrhu nařízení pro druhé kolo projednání, kterou MMR připomínkovalo, se v tomto ohledu nelišilo od schváleného znění.

MMR v rámci připomínkování návrhu žádné připomínky týkající se požadavku na oslunění bytů nevzneslo. 

DŮVODY, PROČ NEJSOU POŽADAVKY NA PROSLUNĚNÍ SOUČÁSTÍ PSP

Negativní dopad na celkovou kvalitu zástavby

Sluneční záření je jedna z kvalit, které je třeba brát v úvahu při návrhu obytné stavby. Rozhodně však není nejdůležitější - například logická orientace bytu v rámci konkrétního prostředí místa (do ulice / do zahrady atp.) je pro kvalitu bydlení mnohem podstatnější. Paušální požadavek na proslunění tak často vedl ke snížení celkové kvality bydlení. Domy byly nuceny se absurdně natáčet tak, aby ve všech bytech splnily minimální parametry proslunění bez ohledu na kontext okolní zástavby.

Požadavek měl zároveň významný negativní dopad na celkovou kvalitu zástavby. Nové stavby byly umisťovány necitlivě a proti duchu hierarchie a struktury stávající zástavby jenom proto, aby bylo zajištěno požadované proslunění všech bytů. Byly to právě požadavky na oslunění, které namísto urbanistických hledisek formovaly nešťastným způsobem prostorové parametry zástavby.

Požadavek byl nekompatibilní s běžnou městskou zástavbou, kterou představují např. Vinohrady, Dejvice nebo Smíchov. 

Negativní dopad na trh s bydlením

Míra prostupu slunečního záření do bytu by měla být osobní volbou, a nikoli povinností stanovenou obecně závazným právním předpisem. Již delší dobu existujícím trendem posledních let je kolaudace jednotek, které požadavek nesplňují, jako nebytových prostor (ateliérů či studií) a jejich následné užívání pro bydlení. Popularita pořizování ateliérů za účelem bydlení a fakt, že je řada lidí ochotna projít nemalé administrativní překážky (vyšší pořizovací cena, ve „studiu“ nelze mít přihlášené trvalé bydliště), jen potvrzuje, že proslunění bytu je v kontextu ostatních charakteristik prostředí hodnota relativně marginální. Úspěšnost prodeje ateliérů jasně dokazuje že existují pro uživatele mnohem důležitější hlediska, než je právě proslunění, jako je blízkost služeb, kontakt se zahradou, výhledy, nebo paradoxně právě severní orientace, která zaručuje, že se byty v létě nepřehřívají.

Požadavek tak formálně vytvářel „bydlení různých kategorií“ ve vztahu k navazující legislativě (daně, registr obyvatel..).

Negativní dopady na stávající bytový fond

V běžné městské zástavbě je významný podíl bytových jednotek, které nesplňují požadavky na proslunění. Požadavek tak bránil jakékoli změně struktury bytového fondu, kdy podle předchozí právní úpravy „neprosluněné byty“ nemohly být významněji přestavovány nebo v případě dřívější změny využití např. na kancelářské prostory navraceny zpět do bytového fondu. Požadavek tak podporoval snižování rezidenční funkce centrální části města a zamezoval úpravě skladby bytového fondu s ohledem na zmenšující se velikost domácnosti a stárnutí populace (zejména rozdělování větších bytů).

Formálnost požadavku uplatněného v předchozí právní úpravě

Požadavek stanovený v předchozí právní úpravě nezaručoval z uživatelského hlediska významné množství slunečního svitu. Požadavky na proslunění bytu se dle příslušné ČSN prokazují k 1.3. a pokud je podle stanovených podmínek k tomuto datu prokázán úhel slunečního svitu na dobu 90 minut, považuje se byt za prosluněný. To ale s "mírou slunce" v bytě souvisí jen nepřímo. Existuje řada příkladů, kdy vzhledem ke konfiguraci okolních staveb získává dle normových hodnot „neosluněný byt“ v průběhu roku více slunečního záření, než byt „osluněný“.

Garance obytné kvality prostředí v PSP pomocí jiných nástrojů

Možné negativní ovlivnění stávající zástavby novostavbami je v návrhu nařízení regulováno jinými nástroji, než je u vyhlášky 26/1999 Sb. (uliční čára, stavební čára, regulace výšky zástavby, přesnější požadavky na odstupy staveb atd.). Užívání těchto nástrojů ve spojení s plněním požadavků na denní osvětlení je dostatečnou zárukou kvalitního městského prostředí.

Srovnání s referenční legislativou vyspělých evropských měst

Zkoumána byla města odpovídající velikostí, klimatickými poměry a kulturním kontextem Pražskému prostředí, konkrétně následující: Vídeň, Berlín, Mnichov, Curych, Amsterdam, Kodaň. Jedná se o města, která jsou z hlediska kvality vystavěného prostředí a bydlení na nejlepší úrovni a která se pravidelně umisťují na nejvyšších příčkách v žebříčku hodnocení obytných kvalit.

V žádném ze zkoumaných evropských měst legislativa nepředepisuje požadavky na proslunění bytů.

text / Pavel Hnilička (převzato z facebook profilu)